Relationships & My Thoughts
Milí čtenáři,
už je to skoro rok co jsem vydala svůj poslední příspěvek a nebudu vám lhát, mockrát se mi do psaní nechtělo, ale ostatně to bylo i proto, že působím na síti Wattpad, kam píšu a také jsem začala psát svoji první knížku, o které vám jednou napíšu více až bude ve vyšší fázi vývoje, ale to předbíhám.
Tento rok a možná i díky vlivu karantény a toho, že jsem byla hodně sama a mohla jsem se tak věnovat přemýšlení nad různými tématy, mi došlo hodně věcí, hodně věcí jsem pochopila nebo začala chápat lépe (a teď nemyslím fyziku nebo chemii, to opravdu ne) myslím třeba mezilidské vztahy a moje vlastní pocity, myšlenky a emoce.
Když jsem byla na základní škole a to tedy ještě před rokem, asi jsem si střední hodně, ale opravdu hodně idealizovala. Chtěla už jsem ze základky vypadnout a chodit na školu, kde už jsou lidi trošku vyspělejší, najít si nové kamarády a samozřejmě také přítele, ale po tom roku vám řeknu, že takhle to úplně nefunguje (a teď tady nechci někomu brát iluze, jen říkám, že ne každý má život jako z amerického romantického filmu) Trochu víc to rozeberu:
První chyba, kterou jsem udělala byla ta, že jsem si myslela, že na střední budou už lidé vyspělejší a doufala jsem v to z části také proto, že jsem si myslela, že jsem sama vyspělejší než moji tehdejší spolužáci (dobře o některých to možná byla pravda...) všem, kteří si něco takového myslíte chci říct, že rozhodně vyspělejší nejste, ani já nebyla a stále nejsem. To, že si myslíte, že jste "lepší" jen dokazuje jak průměrní doopravdy jste, protože teprve až přestanete poměřovat sami sebe s lidmi okolo, budete lepší.
Další chybou bylo, že jsem si nevážila toho co mám. Přirovnávám to teď hodně k mému přestupu z jedné školy na druhou, ale berte to prosím s nadhledem vztahuje se to více - méně ke všemu. Nevážila jsem si těch úžasných lidí, které jsem poznala a mohla poznat a až když jsem poslední den ze školy odcházela, mi došlo jak moc mi budou chybět a také že ano. Je pravda, že spoustu z nich potkávám i teď, ale když jsme byli všichni dohromady, bylo to něco jiného. Proto jsem si náš "slučák" letos tak moc užila.
Důležité je, neprobírat se minulostí a příliš nelpět na budoucnosti, protože to co bylo bylo a budoucnost je otevřená, nikdo z nás neví co bude následující chvíli a o tom život je, neustále nás překvapuje. Důležité je žít v přítomnosti, protože jediné, čím si můžeme být jisti je to, že život je teď a tady. Měli bychom si užívat přítomného momentu a být vděčni za to co máme teď, protože zítra už to být nemusí.
No a nyní se konečně dostávám k tématu, kvůli kterému jste možná rozklikli tento příspěvek a to jsou vztahy. Na základce jsem se hodně zaměřovala na to, že na střední už si třeba konečně najdu kluka (tady poznáte milovníka filmů a knížek ze světa střední školy) a vlastně když se k tomu teď zpětně vracím, nedochází mi proč jsem toho přítele vlastně chtěla a co bych s ním vůbec dělala? (nehledejte v tom nic dalšího, prosím, a nebo jo, hledejte, stejně to v tom je) myslím, že jsem jen chtěla najít někoho, komu bych se líbila, jak povahově, tak fyzicky. Někoho s kým bych si rozuměla a kdo by mě chápal. Ano, je hezké mít svoji spřízněnou duši, ale.... vážně jsem chtěla být ve vztahu jen proto, aby mi někdo řekl, že jsem hezká?
Jde asi o tohle, dokud nepřijmete to jací jste vy sami, jak by vás mohl mít rád někdo jiný, když nemáte rádi sami sebe. Musíte přijmout všechny svoje chyby a třeba je i změnit ve výhody. Malá prsa, velká prsa, malý zadek, velký zadek? Každému se líbí něco jiného. Určitě už jste také někdy zažili to, že vám někdo připadal hezký, ale kamarádka měla opačný názor. Přesně tak je to i s vámi. Nelamte si hlavu s tím že vám někdo řekne, že jste hnusná, protože tady po světě běhá určitě někdo, a dám ruku do ohně za to, že těch lidí je víc, komu se líbíte taková jaká jste a nikdy by na vás nic nezměnil. Když se podívám na sebe, vždycky jsem se nerada smála, myslím v něčí přítomnosti, protože jsem měla velký předkus. Při smíchu jsem si zakrývala pusu rukou, ale pak jsem dospěla do okamžiku, kdy jsem si řekla tak a dost a zjistila jsem, že ten předkus je i docela roztomilý a na světě je určitě někdo, komu by tak také připadal. Nedávno jsem začala nosit rovnátka a ze začátku jsem si připadala jako šrotiště, ale pak mi došlo, že je tu určitě někdo, komu přijde, že mi ty rovnátka sluší.
Když vám přijde, že máte chyb hodně, berte to jako výhodu, protože až se do vás někdo zamiluje i přes všechny vaše nedostatky nebo hlavně kvůli nim, bude to ten pravý. Tím si buďte jisti.
Malá zajímavost na závěr:
Podle výzkumu se jeden člověk líbí 1% světové populace. Na Zemi žije asi 7,7 miliard lidí, což znamená, že se líbíte celkem 77 milionům lidí. Na světě je 77 milionů lidí, kterým připadáte atraktivní nebo sympatičtí, proto nemá cenu si lámat hlavu nad tím, že vás někdo - jeden jediný člověk - odmítne.
A tady máte odkaz na jedno krátké, ale neskutečně inspirativní video, na které jsem narazila náhodou, ale určitě stojí za zhlédnutí:
https://www.youtube.com/watch?v=q4_nfI3dHzk
Tímto bych ukončila dnešní příspěvek a nezapomeňte Enjoy your Journey!
už je to skoro rok co jsem vydala svůj poslední příspěvek a nebudu vám lhát, mockrát se mi do psaní nechtělo, ale ostatně to bylo i proto, že působím na síti Wattpad, kam píšu a také jsem začala psát svoji první knížku, o které vám jednou napíšu více až bude ve vyšší fázi vývoje, ale to předbíhám.
Tento rok a možná i díky vlivu karantény a toho, že jsem byla hodně sama a mohla jsem se tak věnovat přemýšlení nad různými tématy, mi došlo hodně věcí, hodně věcí jsem pochopila nebo začala chápat lépe (a teď nemyslím fyziku nebo chemii, to opravdu ne) myslím třeba mezilidské vztahy a moje vlastní pocity, myšlenky a emoce.
Když jsem byla na základní škole a to tedy ještě před rokem, asi jsem si střední hodně, ale opravdu hodně idealizovala. Chtěla už jsem ze základky vypadnout a chodit na školu, kde už jsou lidi trošku vyspělejší, najít si nové kamarády a samozřejmě také přítele, ale po tom roku vám řeknu, že takhle to úplně nefunguje (a teď tady nechci někomu brát iluze, jen říkám, že ne každý má život jako z amerického romantického filmu) Trochu víc to rozeberu:
První chyba, kterou jsem udělala byla ta, že jsem si myslela, že na střední budou už lidé vyspělejší a doufala jsem v to z části také proto, že jsem si myslela, že jsem sama vyspělejší než moji tehdejší spolužáci (dobře o některých to možná byla pravda...) všem, kteří si něco takového myslíte chci říct, že rozhodně vyspělejší nejste, ani já nebyla a stále nejsem. To, že si myslíte, že jste "lepší" jen dokazuje jak průměrní doopravdy jste, protože teprve až přestanete poměřovat sami sebe s lidmi okolo, budete lepší.
Další chybou bylo, že jsem si nevážila toho co mám. Přirovnávám to teď hodně k mému přestupu z jedné školy na druhou, ale berte to prosím s nadhledem vztahuje se to více - méně ke všemu. Nevážila jsem si těch úžasných lidí, které jsem poznala a mohla poznat a až když jsem poslední den ze školy odcházela, mi došlo jak moc mi budou chybět a také že ano. Je pravda, že spoustu z nich potkávám i teď, ale když jsme byli všichni dohromady, bylo to něco jiného. Proto jsem si náš "slučák" letos tak moc užila.
Důležité je, neprobírat se minulostí a příliš nelpět na budoucnosti, protože to co bylo bylo a budoucnost je otevřená, nikdo z nás neví co bude následující chvíli a o tom život je, neustále nás překvapuje. Důležité je žít v přítomnosti, protože jediné, čím si můžeme být jisti je to, že život je teď a tady. Měli bychom si užívat přítomného momentu a být vděčni za to co máme teď, protože zítra už to být nemusí.
No a nyní se konečně dostávám k tématu, kvůli kterému jste možná rozklikli tento příspěvek a to jsou vztahy. Na základce jsem se hodně zaměřovala na to, že na střední už si třeba konečně najdu kluka (tady poznáte milovníka filmů a knížek ze světa střední školy) a vlastně když se k tomu teď zpětně vracím, nedochází mi proč jsem toho přítele vlastně chtěla a co bych s ním vůbec dělala? (nehledejte v tom nic dalšího, prosím, a nebo jo, hledejte, stejně to v tom je) myslím, že jsem jen chtěla najít někoho, komu bych se líbila, jak povahově, tak fyzicky. Někoho s kým bych si rozuměla a kdo by mě chápal. Ano, je hezké mít svoji spřízněnou duši, ale.... vážně jsem chtěla být ve vztahu jen proto, aby mi někdo řekl, že jsem hezká?
Jde asi o tohle, dokud nepřijmete to jací jste vy sami, jak by vás mohl mít rád někdo jiný, když nemáte rádi sami sebe. Musíte přijmout všechny svoje chyby a třeba je i změnit ve výhody. Malá prsa, velká prsa, malý zadek, velký zadek? Každému se líbí něco jiného. Určitě už jste také někdy zažili to, že vám někdo připadal hezký, ale kamarádka měla opačný názor. Přesně tak je to i s vámi. Nelamte si hlavu s tím že vám někdo řekne, že jste hnusná, protože tady po světě běhá určitě někdo, a dám ruku do ohně za to, že těch lidí je víc, komu se líbíte taková jaká jste a nikdy by na vás nic nezměnil. Když se podívám na sebe, vždycky jsem se nerada smála, myslím v něčí přítomnosti, protože jsem měla velký předkus. Při smíchu jsem si zakrývala pusu rukou, ale pak jsem dospěla do okamžiku, kdy jsem si řekla tak a dost a zjistila jsem, že ten předkus je i docela roztomilý a na světě je určitě někdo, komu by tak také připadal. Nedávno jsem začala nosit rovnátka a ze začátku jsem si připadala jako šrotiště, ale pak mi došlo, že je tu určitě někdo, komu přijde, že mi ty rovnátka sluší.
Když vám přijde, že máte chyb hodně, berte to jako výhodu, protože až se do vás někdo zamiluje i přes všechny vaše nedostatky nebo hlavně kvůli nim, bude to ten pravý. Tím si buďte jisti.
Malá zajímavost na závěr:
Podle výzkumu se jeden člověk líbí 1% světové populace. Na Zemi žije asi 7,7 miliard lidí, což znamená, že se líbíte celkem 77 milionům lidí. Na světě je 77 milionů lidí, kterým připadáte atraktivní nebo sympatičtí, proto nemá cenu si lámat hlavu nad tím, že vás někdo - jeden jediný člověk - odmítne.
A tady máte odkaz na jedno krátké, ale neskutečně inspirativní video, na které jsem narazila náhodou, ale určitě stojí za zhlédnutí:
https://www.youtube.com/watch?v=q4_nfI3dHzk
Tímto bych ukončila dnešní příspěvek a nezapomeňte Enjoy your Journey!
Vaše Annie xx
Komentáře
Okomentovat